POMOC ZVÍŘATŮM V NOUZI


                            Proč tento projekt vznikl?


Jmenuji se Ema a jsem ještě úplně maličká. Je to teprve 10 dní, co jsem opustila maminčino bříško. Dnes jsem se vzbudila a všichni byli pryč. Nevidím ještě moc dobře, ale jsem si jistá, že tu nejsou. Ani maminka, ani bráškové, ani sestřičky. Začíná mi být velká zima a dostala jsem hlad. Chtěla bych je jít hledat, ale nožičky mi ještě moc nefungují. Volám, pláču, naříkám, ale maminka nikde. Ještě nějakou chvíli tu trpím a pak někdo přijde. Jsou velcí, vezmou mě a odnesou.

Jedeme dlouho autem, zahřívají mě a taky mě krmí... asi to jsou maminky. Za čas už je mi líp, maminky mě nenechávají nikdy samotnou, pořád mě mazlí a krmí a já hodně rostu. Už začínám chodit, takže mi udělaly svetr, aby mi bylo teplo i když už nejsem jenom v pelíšku. Za několik dní mi dokonce začnou růst zoubky, a to je super, protože můžu všechno okusovat a to je hrozná sranda. Rostu, rostu rychle a rostu do krásy, občas se i rozběhnu a taky se mi udělaly na ouškách dva zrzavý flíčky. Maminky říkají, že ze mě bude krásná kočička.


Všechno jde skvěle, ale jednoho dne se mi udělá špatně, zvracím a už nemám chuť k jídlu. Maminky hned zavolají paní doktorku a ta řekne, že musím jet s ní. Slibují ale, že zítra už budu zas doma a budeme všichni spolu.
Když jsem byla u paní doktorky dala mi hodně léků, takže se mi udělalo zase líp, a tak mě pustili zpátky domů. Večer jsem se zase viděla s maminkou, byla jsem hodně unavená, takže jsem už ani neběhala a mlíčko mi taky nechutnalo. Říkala mi, že to je z těch léků, tak si jdeme lehnout , maminka mě dá do pelíšku a usneme. V noci se ještě jednou vzbudím a je mi špatně, tak volám maminku. Ta vstane zachumlá mě do deky a společně zase zavřeme oči a pak... pak už nic , bůhví co se stalo, ale už jsem se neprobudila, svoje maminky jsem ten večer viděla naposled. Snad teď budu někde, kde mi bude dobře, kde budu mě budou často krmit a mazlit a taky tam bude teplo. Víc toho nepotřebuju.
Když ráno maminky našly moje tělíčko a já už jsem tam nebyla, zlomilo jim to srdce. Trápily se , obviňovaly ostatní a obviňovaly sebe. Potom jim došlo, že je zkrátka potřeba dělat víc, víc se snažit a víc nás zachránit před takovým osudem. A tak se rozhodly založit projekt Bez Maminky, který se bude věnovat právě nám - koťátkům , která umírají někde samy v zimě, protože je někdo vyhodil, protože jim maminka umřela nebo protože se o ně nemohla postarat. Budou nás hledat a budou si pro nás jezdit, ve dne v noci se o nás budou starat a udělají všechno pro to, abychom přežily. Slíbily nám, že se nikdy nepřestanou snažit, protože vědí, že život jednoho opuštěného koťátka ,které umírá podchlazené někde v křoví má stejnou cenu jako život každého z nás.


Tento projekt má za cíl nejen se snažit zachraňovat koťata, která se dostanou do takových situací, ale také těmto situacím předcházet a informovat lidi o tom, co se děje s koťaty, které jejich nevykastrovaná kočka někde porodí a oni se o tom nikdy nedozví. O tom kolik takových koťat je a o tom, že zkušených rukou, které se o ně mohou starat je moc málo. A v těch nejhorších případech také vysvětlovat, že zvířata cítí bolest a není v pořádku je topit nebo nechat pohozené umírat. Prosím předcházejte těmto situacím a kastrujte své kočky, nenechte je bezhlavě rodit další a další koťata, která pak zaberou místo těm, kteří na svůj domov čekají v útulcích a azylech. Informujte sebe a své okolí, ale hlavně nebuďte lhostejní vůči utrpení, které se děje kolem Vás.

Jsme tu pro všechny, kterým tato situace není lhostejná a kdykoliv Vám rádi poradíme a pomůžeme.